NakupniCentrum.cz

Horolezecké potřeby, horolezecké vybavení, batohy, boty, lana půlky, dvojčata, úchyty, chyty, brýle a přilby, uzly, práce, techniky, cesty,

Horolezectví nabývá v současné době nejrůznějších podob. Vedle klasického lezení na skalách či v horách se dnes velké oblibě těší i umělé horolezecké stěny využívající horolezecké úchyty jako simulace skalního terénu. Obvykle jsou umístěny v krytých halách. K riskantnějším sportům patří tzv. bouldering, což je lezení bez lana. Opatrnost vyžaduje i lezení ledů. Z pohledu historie horolezectví je poměrně mladou disciplínou tzv. drytooling. Jedná se vlastně o lezení na umělé lezecké stěně, na níž se nachází speciální dřevěné horolezecké chyty a stupy stimulující led a skálu. Lezci v případě drytoolingu pracují s upravenou horolezeckou technikou (napař. cepíny bez lopatek a poutek).

Specifickým horolezeckým stylem je pak také tzv. volné lezení, při němž je pohyb po skále zprostředkováván pouze sílou lezce. Horolezecké techniky jsou zde omezeny výhradně na jištění, nepoužívají se žádné umělé pomůcky (např. skoby apod.) Existuje rovněž tzv. sólo lezení, což je odvětví volného lezení, které nevyužívá ani jistící pomůcky. Populární je rovněž sportovní lezení, při němž lezec zdolává horolezecké cesty a linie bez ohledu na to, zda vedou až na vrchol skály, neboť podstatná je na tomto místě obtížnost, s níž skálu vyleze. Obtížnost je hodnocena podle speciální stupnice. Extrémním sportem je pak tzv. buildering zahrnující zlézání městských staveb typu mrakodrapů, mostů apod.

Různé podmínky vyžadují jiné horolezecké potřeby. Mezi nejzákladnější horolezecké vybavení patří horolezecké lano. Horolezecké lano je prvkem bezpečnosti spojujícím lezoucího a jistícího člena družstva. Dále slouží ke slaňování, šplhání apod. Materiálem pro zhotovování lan je dnes především polyamid, mezi jehož významné vlastnosti patří především schopnost tlumit rázové síly vznikající při pádu. Tzv. dynamická lana využívají systém Kernmantel, což je silné elastické jádro obalené ochranným nylonovým opletem. Vedle nich existují ještě statická lana, která se od dynamických liší průtažností, dále různá speciální lana, pracovní lana aj. Pro jištění jsou nejlepším řešením lana dynamická. Podle způsobu jištění klasifikujeme horolezecká lana do tří kategorií:

1) Dynamická jednoduchá lana. Rozmezí průměr činí cca 9 – 11mm, jsou vhodná jak pro skalní lezení, tak pro umělou stěnu. Lze je využít všude tam, kde nejsou horolezecké práce znesnadňovány ostrými hranami terénu a nehrozí přeseknutí lana.

2) Horolezecká lana dvojitá (lana dvojčata) – průměr těchto lan je menší než lan jednoduchých. Mají společné jistící postupové body a jsou vhodná pro dvoučlenné horolezecké oddíly.

3) Lana poloviční (lana půlky). Každé ze dvou lan je vedeno samostatně přes různé jistící body, v čemž se zásadně liší od dvojčat. V současnosti patří mezi nejžádanější firmy vyrábějící lana Singing Rock, Beal, Raveltik, dále je oblíbenou značkou specializující se mj. i na pracovní lana Tendon atd.

Mezi vybavením každého lezce by dále neměl chybět úvazek, který spojuje tělo lezce s lanem. Dostupné jsou tři typy úvazků:

1) Sedací úvazek – nejčastěji využívaný – lze ho uplatnit při sportovním lezení, ledovcových túrách, skialpinismu apod.

2) Prsní úvazek – používá se pouze v kombinaci s jiným typem úvazku pro zvýšení bezpečnosti, nikdy ne samostatně.

3) Celotělový úvazek – vhodný např. pro děti.

Funkci spojovacího materiálu plní karabiny. Karabiny se vzájemně liší především konstrukčním materiálem a tvarem. Mezi nejlepší materiály patří slitin hliníku, titanu, nebo legovaná ocel. Pro svou lehkost je pro účely horolezectví nejvýhodnější hliník. Nejčastějšími tvary karabin jsou dle účelu písmena dé a ó. Pojem expreska pak označuje set dvou karabin bez pojistky spojených šitým popruhem pro použití místo samotné karabiny do postupového jištění. Dalším rozdílem karabin je také jejich pevnost, ta se v podélném směru pohybuje v rozmezí 22-25kN a v příčném směru obvykle v rozmezí 6-10kN. V neposlední řadě můžeme karabiny rozdělit na karabiny s pojistkou zámku a bez pojistky.

Nutným vybavením jsou pak ještě horolezecké boty, které je samozřejmě potřeba vybírat podle konkrétního užití (umělé stěny, lezení ve skalách apod.) K dostání jsou boty ze syntetických materiálů i z kůže. Dále se jednotlivé typy bot liší tvrdostí resp. měkkostí podešve. Pro minimalizaci nebezpečí úrazu jsou nezbytné i horolezecké brýle a přilby. Při pohybu v náročnějším terénu je důležitý i kvalitní horolezecký batoh. Horolezecké batohy mají objem v průměru 40l. Jejich tvar musí být co nejužší, aby při pohybu v terénu nepřekážely. Mezi nejznámějšími výrobci jmenujme opět Singing Rock, Husky, Raveltik, Pinguin aj.

Vzhledem k tomu, že horolezectví patří mezi jeden z nejnebezpečnějších sportů, je podmínkou jeho bezpečného provozování nejen správné ocenění vlastních sil, ale také dokonalé zvládnutí techniky lezení. Je proto vhodné alespoň v počátcích navštěvovat horolezecký kurz, kde se začátečníci naučí vázat horolezecké uzly, techniku jištění, správně vybírat terén apod. Každoročně nabízí kurzy pro začátečníky i pokročilé např. horolezecké centrum Palmovka, které je navíc majitelem jedné z největších lezeckých stěn (výška 14m) v Praze a celých středních Čechách. K oblíbeným stěnám také patří mezi českými horolezci K2 climbing klub v Plzni, který rovněž nabízí pravidelné kurzy. Další zásadou bezpečného lezení je to, že při výpravách a expedicích, by měl být součástí výpravy i zkušený horolezecký průvodce, který zná daný terén. Mnohá jiná poučení o bezpečnosti poskytuje na svých webových stránkách Český horolezecký svaz (www.horosvaz.cz). Základním pravidlem je zde více než v jiných sportech hlavně nepřecenění lidských sil.